Než se začtete do rozhovoru s Eliškou, najděte si nějaké hezké místo, pohodlně se usaďte a vezměte si k ruce svůj oblíbený drink. Je dost možné, že během čtení pocítíte něco, čemu Francouzi říkají joie de vivre – radost z obyčejné chvíle, kterou bychom často ani nezaregistrovali.
Abychom ji totiž dokázali ocenit (a opravdu si ji vychutnat), musíme na chvíli zpomalit. A ruku na srdce – kdo z nás to umí? Nespěchat je dnes možná větší umění než dokonale vyslovit francouzské „r“.
Eliško, co tě přivedlo k výuce francouzštiny?
Myslím, že to byl osud. Jako bych šla kolem a doslova mě to vtáhlo.
Zvolila jsem si francouzštinu tenkrát na gymnáziu s tím, že to prostě zkusím. Pak jsem odjela do Francie jako au pair. Moc mě to bavilo a věděla jsem, že budu francouzštinu studovat dál. V rámci studia jsem začala i učit, čemuž se věnuji dodnes. Francouzština se stala mou životní vášní, kterou se snažím stále rozvíjet a předávat dál.
Jaké šperky nosíš nejraději?
Možná to bude znít jako klišé, ale nejraději mám šperky od svého manžela.
Nemám jich mnoho, nejsem člověk, který by nosil hodně šperků nebo je často střídal, ale spíš mám své oblíbené kousky – a všechny jsou od něj. Mám pak pocit, jako by byl celý den se mnou, a to mi dělá radost.
Která místa bychom si ve Francii rozhodně neměli nechat ujít?
Myslím si, že vlastně s žádným místem neuděláte krok vedle. Samozřejmě záleží, jestli máte radši hory, nebo město, ale vlastně na každém místě můžete zažít tu pravou francouzskou kulturu.
Nicméně můj osobní tip je malý ostrůvek v Atlantiku, jižně pod Bretaní, který se jmenuje Île de Ré. Tam jsem byla tenkrát jako au pair a kromě krásných vzpomínek tam mám skoro až rodinné vazby.
Tvoje nejlepší studentka je prý tvá malá dcera, je to tak?
Je to tak. Je to moje nejlepší studentka a zároveň nejlepší učitelka. Nedovedete si představit, kolik jsem se toho s ní už naučila. I když jsou jí teprve dva roky, mluvíme spolu francouzsky, a to, že můžu pozorovat jak si přirozeně osvojuje dva jazyky zároveň, mě jako lektorku velmi obohacuje.
Co pro tebe znamená francouzské „joie de vivre“ v běžném životě?
Je to pro mě to, jak se Francouzi dokáží zastavit a užívat si maličkosti. Pro mě to představuje ty momenty, kdy se člověk zastaví a cítí, že žije, že je živý a že ten život dýchá.
Z toho, co mám vypozorované jsou to ty malé momenty, kdy si člověk dát dvojku vína a přečte si kousek dobré knížky, kdy se rozhodne pozvat své přátele a udělat pro ně dobré jídlo, kdy se zastaví a dívá se na to, jak si jeho děti hrají v parku.
Připodobnila bych to k nespěchání, a to i v rámci práce – což mi narozdíl od nás Čechů přijde dost zajímavé, protože my se stále někam ženeme, chceme mít věci rychle hotové, máme nutkání být neustále na příjmu i třeba v deset večer, kdy už bychom si měli užívat čas s rodinou, a to mám pocit, že Francouzi velmi respektují.
Možná se někdo při čtení právě rozhoduje, jestli se začít učit francouzsky, co bys mu v takové chvíli vzkázala?
Ať to rozhodně zkusí! Ta motivace a chuť se do toho ponořit je hrozně důležitá. A co nejhoršího se může stát? Že to nakonec vzdáte – ale aspoň tomu člověk dal šanci. A co nejlepšího se může stát? Že se to stane vaší životní vášní a oblíbeným koníčkem, tak jak to bylo u mě a spousty mých studentů! Jen bych teda doporučila si dobře vybrat lektora/jazykovku, protože je to velmi důležitý faktor při učení se jazyka.
Eliška Svitáková
Eliška je lektorka francouzštiny a zakladatelka projektu laFéel. Francouzština ji okouzlila už na gymnáziu a z původní vášně se postupně stala její profese i každodenní radost. Už několik let pomáhá studentům objevovat krásu francouzštiny srozumitelně, prakticky a bez zbytečného stresu. Ve své výuce propojuje pevné základy s autentickým jazykem, který se skutečně používá, a ukazuje, že učit se francouzsky může být nejen efektivní, ale i příjemné. Na Instagramu ji můžete sledovat pod jménem @francouzstina_lafeel.